Úvod
Vzhledem k tomu, že Norsko je pro Čechy poměrně drahou zemí, kde musíte počítat s trojnásobkem našich cen, zvolili jsme druhou nejlevnější variantu cestování. Jeli jsme autem v Subaru Forester se super lůžkovou sestavou - tedy noclehy byly v autě a zajížděli jsme vždy do kempů, kterých je v Norsku dostatek a na veli dobré úrovni. Platili jsme zde vždy za auto a stan, dvě osoby a někdy jsme si přikoupili připojení elektriky.
Trasa cesty po Norsku
Den první 9.8.2009 neděle (jasno)
Trasa: Ostrava – Wroclaw (PL) – Cottbus (D) – Berlín (D) – Hamburk (D) – Aabenraa (DK) (1031 km)
Vyjeli jsme v pohodě již v 9:00 hod ráno Otevřené čerpací stanice LPG se nám dařilo celkem dobře nacházet, přestože byla neděle. Cesta ubíhala v poklidu bez většího provozu. Nocleh byl v Dánsku, městečko Aabenraa, městský kemp (23,5 euro/170 DK). K přenocování nám postačilo parkoviště před recepcí a sociálkami. Něco málo teplého jsme spolkli a zalehli.
Den druhý 10.8.09 pondělí (polojasno)
Trasa: Aabenraa (DK) – most Nyborg (29 euro) – most u Malmo (38 euro) – Gotenborg (S) – Oslo (N) – Fjord Camp (961 km)
Ráno jsme projeli Dánskem a první zastávka byla u bufetu prvního mostu - Kafe presso double 26 DK. Z eur vracejí v DK (dánských, či švédských korunách). Je zde i prostor na provizorní přespání na parkovišti. Doporučuji však přespat v Německu zdarma na odpočinkovém místě s WC u dálnice. Je to tam zvykem, bezpečné a bez problémů. Bohužel se zde nedá stavět stan. V prvotních kalkulacích jsme vůbec netušili, že mezi Dánskem a Švédskem jsou dva placené mosty.
POZOR: Je lépe platit na mýtech přiměřenou bankovkou v eurech, výdavek totiž vrací buď měnu svoji, nebo sousedního státu. Cesta Švédském je poměrně jednotvárná jede se po dálnici, kde je povoleno 110 km/hod, místy 120 km/hod. Místy se dálnice opravuje, budují nové úseky, jsou zde i objížďky po úzkých cestách. Hledání stanic LPG na trase Švédskem je poměrně dobrodružné, našli jsme pouze 2 stanice, jedna umístěná v lesích u Helsinborgu, druhá u Goteborgu. Hranice s Norskem se téměř přehlédne, kdyby za ní nebyla mýtná brána.
Norsko je velmi bohatá země, což je vidět hned po vstupu. Od hranice až do Osla je dálnice osvětlena (cca 100 km). Hned na úvod zaplatíte poplatek 20 NOK (2,66 euro) a před Oslem dalších 20 NOK. U mýtných bran zajíždějte do pruhu Manuell (zaplatíte obsluze), nebo Kort (platba kartou). Před Oslem narazíte na dálnici (pokud neobjedete tunely před Oslem) pouze na jednu odbočku na kemp Oslo Fjord camp, Ljanbrukveien 1, 1250 Oslo, www.oslofjordcampimg.no , kde se platí 150 NOK (auto, stan, 2 osoby) čisto, neplatí se za služby (sprcha, vařič, pračka na mince). Je dobré mít neustále k dispozici 5, 10 NOK mince, případně 20 NOK na parkovací automaty.
Den třetí 11.8.09 úterý (slunečno)
Trasa: Oslo – Konsberg – dále po E134 – Notodden (339 km)
Ráno prohlídka Osla (centrum, pevnost, královský palác a parky celkem asi 5 hodin). Oslo nepůsobí jako velkoměsto, vládne zde atmosféra malých ospalých městeček. Poklid zde narušují tramvaje a mraky turistů. Návštěva památek 50 NOK/osoba, pro srovnání malé Espresso 27 NOK. Všeobecně lze říci, že vše je v našich cenových relacích, ovšem v NOK (kurz 1 NOK = 3 Kč). V Oslo se poměrně špatně parkuje, všude jsou parkovací hodiny, kde maximum je 2 hod / 69 NOK. Čím blíže ke středu města zaparkujete, tím se maximální doba parkování zkracuje na 1/2 hod. Takže člověk se musí často vracet a dokrmit parkovací automat. Pěkné setkání bylo s jízdními policistkami, skupinou českých turistů v malých krámcích u Nové radnice, posezení v královském parku na trávě, či sledování královské stráže, která klidně turistovi radí dle mapy, kde má vlastně jít. Doporučujeme tedy si vyčlenit na Oslo, alespoň půl dne, ne-li celý. Hned zkraje tak načichnete „Norskou“ atmosférou poklidu. Dalším zastavením bylo město Kongsberg (E18 - E 134), kde je královská mincovna a krásný výhled na divokou řeku protékající městem. Na západ slunce jsme dorazili k historickému dřevěnému kostelíku Heddal a po fotografických žních jsme se ubytovali v obci Notodden - Camping u jezera. Když je camp u jezera musíte počítat s invazí komárů a malých mušek. Pozor koušou i přes ponožky – ty jsme si bohužel nenastříkali repelentem. Kuriozitou campu je, že do něj jedete přes letiště - přistávací dráhu, z kterého startují malá letadla. Cena 160 NOK s el. přípojkou 10 NOK - velmi pěkný.
Den čtvrtý 12.8.09 středa (polojasno + liják)
Trasa: Notodden – průjezd pohořím Telemarku (Tuddal, Rjukan, Ofte) – kostelík EidsBorg (cesta 45/38) – vodopád Latefossen – Odda – průjezd tunelem 11 500 m (placený 65 NOK) – Sundal (364 km)
Zrána jsme opět navštívili dřevěný kostelík Heddal - holt jiné slunce. Prohlédli jsme si poblíž i první skanzen norských historických obydlí tzv. "bygdetum". Je zde možno si dát občerstvení, obsluha v krojích, vstupné se neplatí. Pak jsme z hlavní silnice zabočili do hor. Cesta pohořím Telemarku je zajímavá přírodou, ukázkami historických obydlí, ale také i průmyslem – velký výskyt vodních elektráren.Ty jsou zakomponovány do přírody tak, že je mnohdy ani nepostřehnete. Jindy jsme si říkali, co je to tam za velký hotel a ona to elektrárna. Vyjeli jsme z hor u Ofte a nalezli další z dřevěných klenotů Stavkirke Eidsborg. Je zde také několik stavení a kouzelná místa k odpočinku. Po cestě do Oddy jsme (bohužel v dešti) narazili na vodopád u cesty LateFossen. Malý krámek pod vodopádem láká k nákupu a občerstvení. Hned u vodopádu je malé parkoviště, kde lze v pohodě zaparkovat. Pohled na sílu padající vody fascinuje, ale také nahání strach. Pád nepozorného fotografa do ledové vody vytékající z ledovců a obzvlášť do silného proudu řeky, by byl určitě jeho posledním zážitkem. Ve vesničce Odda jsme zabočili do 11,5 km dlouhého tunelu do vesničky Sunndal, kde jsme v kempu u řeky a fjordu strávili romantický večer. Cestou tunelem pod ledovcem Folgefonni jsme meditovali, jací jsou ti Norové machři, když mají takový tunel zdarma, ovšem ouha!! Při výjezdu z tunelu 65 NOK – ovšem od 24:00 hod do 6:00 hod bezplatně. Takže nám se to trochu prodražilo, neboť jsme se museli druhý den tímto tunelem vracet zpět. Přespali jsme v kempu u ledovcové řeky v přístavu malých jachet, kde se vyskytovali hlavně turisté – rybáři. Cena 150 NOK + el.přípojka 30 NOK . Na obranu stavitelů tunelů v Norsku musíme říci, že z těch stovek km v tunelech, jen 3 tunely byly zpoplatněny. Je zde zásada, že se za tunel platí a až se zaplatí výstavba, tak se poplatek zruší.
Den pátý 13.8.09 čtvrtek (polojasno)
Trasa: Sunndal – pěší tura k ledovci Folgefonna (3 hod) – tunel do Odda 11,5 km (65 NOK) – pak po levé straně fjordu do Utne (vyjížďky do kopců) - trajekt z Utne do Kvanndal (Auto s řidičem 74 + osoba 28) – tunel za Gravinem - objížďka tunelu pres Ulvik - Pak po silnici 7 na Norheimsund - vodopád u Skeie (Steindalsfossen) – Bergen - Manger (293 km)
Protože z kempu bylo vidět kousek ledovce, tak jsme se rozhodli se podívat blíže. Autem jsme dojeli co nejblíže na parkoviště a odsud pěšky podél řeky k jezeru pod ledovcem. Nahoře nám bylo odměnou krásné jezero. K ledovci to však bylo ještě daleko a navíc pod ledovec se nedoporučuje z bezpečnostních důvodů příliš chodit. Projeli jsme naším oblíbeným 11,5 km tunelem a po levé straně Sorfjordu jsme dojeli k trajektu v Utne. Cestou jsme párkrát vyjeli po vedlejších cestičkách vysoko nad fjord a kochali se pohledem do údolí. Po nalodění jsme pobíhali po lodi a fotili vše možné jako praví Japonci. Překvapilo nás, že některá auta vyjíždějí výtahem do 1. patra na jakousi rampu. Nás cizince nechali v přízemí. Cesta trvala asi 15 minut. Pak jsme vyrazili k městečku Dravin, projeli tunelem a objeli jej vnitrozemím, přes městečko Ulvik. Náhorní plošina je poseta malými jezírky a chatičkami. Po cestě 7 jsme dorazili přes město Norheimsund k vodopádu Steindalsfossen u Skeile. Je to jediný vodopád v Evropě, který lze podejít a voda padá přes vás. Bylo však již hodně hodin a museli jsme spěchat za Víťou (Bonbonierou) do vesnice Manger cca 40 km severně od Bergenu. Byli jsme SMS ve spojení a bez problému jsme k němu dorazili. Předali jsme mu domácí dary (slivovice, plzeňské pivo a tvarůžky). Celý večer jsme u vína vykládali co a jak v Norsku funguje a spát jsme šli po půlnoci. Fascinovala nás norská pohostinnost a důvěra v lidi. V Norsku je minimální kriminalita. Norové domy nezamykají, odjedou do práce a garáže nechají i s věcmi dokořán otevřené. Různé stroje, nářadí, materiál ležící u rozestavěných silnic, staveb – to by tedy v Česku vůbec nebylo možné.
Den šestý 14.8.09 pátek (slunečno)
Trasa: Manger – Bergen – Manger (219 km)
Cesta z Mangeru do Bergenu vede přes několik velkých mostů a řadu tunelů. Samotný vjezd do města se platí, ale je zde jen automatické mýtné AUTOPASS, a tak cizinci neplatí. Tak mi to bylo prezentováno i samotnými Nory. Samozřejmě je možno si krabičku pro automatické stahování mýta zakoupit, mám k tomu i prospekt, avšak užívání AUTOPASSU cizinci je minimální a ze strany Norů by bylo složité a drahé peníze nějak vybírat. Tam, kde je manuální, nebo placení kartou doporučuji zastavit a zaplatit mýtné - všude jsou kamery s identifikací SPZ. Samotný Bergen je plný turistů. Zaparkovali jsme u automatu (20 NOK/hod max. 2 hodiny) a prošli městem až k tržišti u přístavu. Jsou zde ryby, krabi, humři, ale i trolové, svetry, kůže, losi a jiné upomínkové předměty. V rámci nažití atmosféry jsme se usadili v hospůdce na kraji tržnice a místo klasického kafe, jsme si poručili každý malé pivo. Jak jsme zjistili při placení (2 piva 102 NOK), že dosud nejdražší co jsem ve světě pil, ale stálo to za to. Hrála tam super hudba a bylo požitkem sledovat to hemžení kolem. V pasáži za hospodou je i na konci chodby vpravo veřejné WC. Zaběhnout prodloužit parkování na další 2 hodiny a vzhůru lanovou dráhou nahoru na kopeček nad Bergenem. Od koncové stanice se rozprostírá rozsáhlý park, kde Norové běhají, polehávají na trávě, hrají si s dětmi. Z vrcholku je pěkný výhled na město a přístav. Lístek tam a zpět byl za 75 NOK. Ani jsme se nedáli byl večer a my museli zpátky do Mangeru. Zrovna zapadalo slunce nad mořem, tak jsme se kochali a fotili kýče. Večer nám Víťa připravil rybu na grilu – byla super. Trochu jsme posurfovali na internetu, povykládali jsme co je nového v klubu. Vyfotili se a poslali VDC fotky na web. Spát jsme šli až kolem jedné hodiny.
Den sedmý 15.8.09 Sobota (vytrvalý déšť – liják)
Trasa : odjezd Manger - vnitrozemím na Voss – tunel 12 km - Aurland – cestou železnice Flam – tunel 25 km – Laerdal (301 km)
Ráno jsme vyrazili z domu v půl sedmé a rozloučili se s Bonbonierou. On šel do práce a my vyrazili dále na sever. Cestou na vesničku Voss jsme zabočili ze silnice E16 u vesničky Dále do pohoří Hordaland. Cesta vedla kolem řeky na náhorní planinu, kde převažovala zemědělská výroba a hlavně pěstovaly se tam jahody. Bonboniera nás poučil, že Norské jahody jsou nejlepší na světě, není to prý vlivem sluníčka, ale délkou denního světla. Samozřejmě v Bergenu na tržišti jsme pár jahod za 38 NOK nekoupili. Jedeme tedy a vidíme malý stánek s jahodami. Zastavíme a nikde nikdo, jen tam leží velké kyblíčky s jahodami na přepravce a ve sklenici se válí cca 400 NOK a cedulka – kyblíček 35 NOK. Tak jsme si tedy kyblíček koupili, mince dali do sklenice a jeli dále. Jahody tak voněly a byly tak čisťounké, že jsme váhali jen 5 minut a začali jsme je neumyté pojídat. Skutečně měly vynikající chuť. Ve Voss jsme natankovali LPG a po průjezdu 12 km dlouhým tunelem jsme dorazili k další zajímavosti a to je železnice údolím Flamsdalen u městečka Aurland. Vlak zde s turisty stoupá od fjordu z městečka Flam, až do výše 860 metrů k velkému vodopádu u vesničky Myrdal. Vzhledem k přemrštěné ceně vlaku, jsme zvolili výjezd souběžnou horskou silničkou s nezpevněným povrchem. Byl tam dovolen vjezd autům. Mělo to však svá úskalí i rizika. Jak jsme po cestě vzhůru později zjistili, přestože lilo jako z konve, po cestě sjížděly desítky cyklistů na horských kolech. Vlak je vyvezl na kopec i s koly a oni s blaženým výrazem, celí mokří si to frčeli dolů. Proto jsem před každou nepřehlednou zatáčkou (a že jich bylo požehnaně) musel troubit a jet krokem. Takže přidáme-li naše focení v lijáku, pak se stal tento výjezd skoro 4 hodinovým výletem. Nakonec jsme dorazili k mostku, přes rozbouřenou řeku, o jehož nosnosti jsme měli určité pochybnosti. Takže jsme neriskovali, složitě otočili a jeli dolů. Ovšem cesta dolů byla s cyklisty opět složitá. Nešlo je předjet a tak jsme jejich rychlostí sjížděli dolů. V tunelu jsme jim posvítili, takže dá se říci, že jejich reakce na to, že se mezi nimi nezvykle motá auto, byly vesměs pozitivní. Po dojezdu do Aurlandu jsme odbočili do nejdelšího tunelu v Norsku 25 km (bez poplatku). Raritou je, že vždy po třetině tunelu je v tunelu vybudováno odpočinkové parkoviště ve velké modře osvětlené báni. Jelikož netrpíme klaustrofóbií pokračovali jsme dále – byli jsme rádi, že na nás konečně neprší. Při výjezdu z tunelu jsme se ubytovali v kempu u vesnice Laerdal a doufali, že se zítra počasí umoudří a my budeme moci projet trasu nad 25 km tunelem po staré horské cestě s délkou 44 km. Zaparkovali jsme u sociálek, uvařili, pojedli a šli spát. Kemp 160 NOK, super kuchyňka. Praktická rada - než se ve sprše svléknete a připravíte si minci na puštění teplé vody, přesvědčte se, že automat není ucpán mincemi. Ono totiž někdy bez té mince neteče ani ta studená...
Den osmý 16.8.09 neděle – vytrvale prší
Laerdal – po staré silnici nad tunelem – Aurland – Trajekt z Vangsnes do Dragsvik (102 NOK) – Forde – Stryn – Mindresunde (392 km)
Naše přání se nesplnilo, stále hustě prší. Přehazovat věci v autě za deště není žádná radost, ovšem 10 x lepší než balit mokrý stan. Krajina náhorní planiny nad tunelem nás (i bez výhledů a pohledů na okolní hory) nezklamala. Krásné vodopády, prodejní kiosek v úplné pustině, sob v ohradě u krámku. Na trajekt do Dragsviku jsme čekali cca ½ hodiny, cesta trvala 25 minut. Na lodi je i toaleta a místa k sednutí, někdy i bufet. LPG ve Forte jsme nalezli, ovšem pumpa byla v poruše, tak jsem aspoň nabral levnější benzín BA95 za 10,78 NOK/l, jindy byl i za 12,86 NOK/l. LPG stálo 5,40 – 6,12 NOK/l. Na cestách jsme byli od 10 hod do 21 hod a skončili jsme v kempu Mindresunde Camping Stryn (cena 160 NOK), www.mindresunde.no . Moc pěkný malý kempík vše ve dřevě, moc útulná kuchyňka, chatky s travnatou střechou. Lije celý den.
Den devátý 17.8.09 pondělí – (stále hustě prší)
Trasa: Mindresunde - Silnice 63 – za Grov místo do tunelu, tak na starou cestu do pohoří Videdalen – Grotli – Dalsniba – Trajekt na Eidsdal- Linge 6m auto 57, osoba 24) - Trolí stezkou – Andalsnes – trajekt Afarnes - Solsneset (auto 6m 63, osoba 25) - Molde (270 km)
Ráno stále prší. Průjezd nad tunelem do Grotli nás díky počasí zezačátku moc nepotěšil ( mlha, déšť, mraky). Ale pak se začalo škrábat z mraků sluníčko a hned bylo veseleji. Nahoru krásná řeka s vodopády, nahoře jezera a výhled na hory se sněhem. Výjezd po strmé, hliněné cestě na výhled Dalsnibba stojí 80 NOK. Když jsme vyjeli nahoru nebylo vidět ani na 15 metrů (mlha, mraky, déšť). Útočiště jsme nalezli v malém kiosku s WC a pak v autě s horkým čajem, kde jsme čekali až bude alespoň něco vidět… Cca po 1,5 hodině čekání jsme nafotili co se dalo a museli bohužel vyrazit dále po naší trase. Jízda trajektem se pomalu stává rutinou, nikde se příliš dlouho nečeká. Bohužel i Cesta Trolů byla v mracích a zahalená deštěm, naštěstí Geiranger fjord jsme z vyhlídky nafotili, sice bez vrcholků hor, ale i s lodí. Camp za Molde 150 NOK, kuchyňka jen přístřešek. Jelikož již 3 dny prší je trávník jako mycí houba. Člověk šlápne do trávy a stojí v 5 cm vody. Zde se osvědčily naše gumové sandály do sprchy. Voda vteče, vyteče a škody nenadělá. Suché tenisky si v klídku ležely v autě. Ranní teploty se pohybovaly kolem 8 – 10 stupni. Pršelo s malými přestávkami celý den.
Norové a déšť
Sledoval jsem Nora jak v tom velkém lijáku venčí psa. Tvářil se šťastně, usmíval se a nikam nespěchal, ikdyž již měl tričko zcela promočené. Norové zkrátka berou déšť jako slunce – nic se přeci neděje. A tak bylo lehce poznatelné, kdo je turista – ti měli pláštěnky. Jen Jana a já jsme byli raritou – my měli deštníky, aby nám nepršelo do objektivů při focení. Faktem je, že pokud by tady nepršelo, tak asi tady není tak pěkně a zeleno.
Den desátý 18.8.09 úterý – (místy sluníčko)
Trasa: Molde – Trajekt Vangsnes - Dragsvik (6m 74, osoba 28) - Atlantská cesta – Trajekt Bremsnes - Kristiansund (auto 6m 83, osoba 31 =114) - Kristiansund - tunel pod fjordem (auto 70, osoba 25) – trajekt Kanestraum – Halsanaustan (auto 74, osoba 27) – Betna – pak dále po 65 – Trondheim (357 km)
Ráno ještě prší, ale směrem k moři se to již začíná trhat. Hrajeme na čas a ještě projíždíme pobřeží než vjedeme na tzv. Atlanskou cestu. Máme štěstí, stěžejní most fotíme za slunce a klábosíme se starým německým turistou, který sám brázdí Norskem ve starším Oplu. Vjezd trajektem do Kristiasundu je impozantní. Podjíždíme vysoký obloukový most a před námi se rozprostírají čtyři hlavní ostrůvky, na kterých se město rozkládá. Částečně jsou propojeny mosty, ale dopravu zajišťují žluté, kryté čluny – taxíky, pro cca 30 osob, které neustále křižují mezi ostrovy. Našli jsme si vyhlídku na kopci nad městem a na lavičce obědváme. V info centru se dozvídáme, že mezinárodní E 39 je zcela uzavřena a náhradní trasa je 65. Takže času není nazbyt, musíme dále. Cesta podmořským tunelem, údajně 200 metrů pod hladinou, je sice rychlá, ale platí se jako trajekt. Další – dnes již třetí trajekt a dojíždíme do Betny. Objížďka je elegantně vyřešena. Původní šipka na E39 je přelepena šipkou Trondheim a směřuje opačně na cestu 65. Z té se nedá celkem nikde odbočit a vede také do Trondheimu. V Orkangeru máte poslední možnost odbočit z E39 a vyhnout se placeným úsekům před Trondheimem a nalézt nějaké kempy na pobřeží. Nás to zahnalo do tunelů – což sice bylo rychlé, ale poplatek byl 2 x 17 NOK. Jinak jediné označení kempu je těsně za tunelem a my ho minuli. Pak už nikde, ani v městě nenajdete šipky k nějakému kempu. Po focení Trondheimské katedrály při západu slunce jsme začali hledat kemp, kde bychom složili hlavu – tedy 4 kola. Problém je, že výjezd z města na Narvik vás nažene do tunelů za 30 NOK, ale pak se už ke kempu na severu města nemusíte dostat. Vše jsme zvládli a bez poplatků jsme do kempu za městem dorazili. Večer jsme pak na dosažení nejsevernějšího cíle naší výpravy otevřeli poslední láhev výborného francouzského vína a podávalo se v Forester ložnici . Camp Vikhamer 180 NOK se sice tvářil honosně, ale byl silně zanedbaný. Sprchování u žen bylo na kartu s čipem, u chlapů na tlačítko. GPS kempu E 10/38/17 N 63/26/28 , Do kempu je problematický příjezd, dá se však vyhnout poplatkům a dálnicím (odbočka z dálnice Reinham).
Den jedenáctý 19.8.09 středa - slunečno
Trasa: Trondheim – Oppdal – Dombas – E136 – Sogge - Cesta trolů - trajekt na Linde - Eidsdal (6m auto 57, osoba 24) - Geiranger fjord (410km)
Ráno jsme vyrazili do Trondheimu a stálo nás velké úsilí, abychom se vyhnuli nájezdu na placenou dálnici do města. Jednou jsem musel dokonce z nájezdu couvat zpět a chápaví Norové s úsměvem čekali až se vrátím zpět na kruhový objezd. No byl to přestupek, ale co člověk neudělá pro 30 NOK, že ?? Parkování bez problémů u hodin, město naštěstí není velké. Tentokrát jsme šli dovnitř Trondheimské katedrály (50 nok/osoba) a využili možnosti bezplatného výstupu na věž katedrály. Výstup je omezen na 30 lidí současně a to vždy v celou hodinu. Pokud vstoupíte do chrámu je to na pravé straně v postranním oltáři. Výhled stojí za to, jen upozorňuji, že výstup není vhodný pro dobře živené Čechy, je tam velmi úzké, točivé schodiště s 220 schody a někteří se museli soukat bokem. Parkování je dobré dát maximálně po 2 hodinách (20 NOK/hod), protože při zadání delší doby parkování (najednou) se parkování velmi prodražuje. Doporučuji hned za katedrálou projít na starý dřevěný most a z něj je vidět staré dřevěné hanzovní sklady. Pokud by jste pokračovali přes most nahoru dojdete do pevnosti nad městem odkud je velmi pěkný výhled. Je zde také občerstvení. Z mostu je to cca 15 minut do kopce. Dá se zde dojet autem až nahoru. Prošli jsme na hlavní náměstí, v bočních uličkách našli malý kamenný kostelík, v kterém je kavárna a útulné posezení. U přístavu je super rybí restaurace, kde se vyplatí (alespoň jako my) jen nakouknout a porozhlédnout. Přestože byl čas oběda, nebylo tam příliš plno a tak jsme s Japonci obhlíželi živé ryby, langusty, kraby, které bychom si eventuelně dali k jídlu. Nakonec jsme usoudili, že chleba s paštikou to jistí a s úsměvem odkráčeli. Z města jsme se vymotali bez poplatku a po E6 vyrazili na jih. Přestože tahle cesta má být hlavní dopravní tepnou do Osla, cestovní rychlost se pohybovala kolem 50 – 70 km /hod. Navíc samé opravy cest, budování úseků dálnice, samé automatické radary, kolony aut – zkrátka velká nuda. Rozhodli jsme se tedy vrátit na místa, která jsme si z důvodu špatného počasí nemohli vychutnat. Na západě sice se válely mraky, ale to nás neodradilo. Tak jsme po A6 dojeli do vesničky Dombas, odbočili na E136 do Sogge tam znovu na Cesta trolů. Nebylo zcela slunečno, ale už bylo vidět výšku hor a hloubku údolí, kterými jsme projížděli. Nakonec jsme se ubytovali přímo na břehu Geiranger fjordu v Campu Geiranger "Grande Hytteutleige" 199 NOK. Malý útulný kemp. Byl velmi teplý večer a tak jsme konečně kulturně i se skleničkami dopili to víno.
Den dvanáctý 20.8.2009 čtvrtek (Poloslunečno)
Trasa: Geiranger fjord - slunečná Dalsnibba - průjezd tunelem - znovu po staré cestě na Grotli - dále po 15 - Otta (333 km)
Ráno milé překvapení, kolem nás plula velká výletní loď. Sluníčko se škrábalo, ale úplně ještě nevylezlo. Rychle jsme vyjeli na vyhlídky nad fjord a provedli fotodokumentaci. Z fjordu je vidět i vrchol Dalsnibby a tak neváháme a rychle míříme na vrchol. Je polojasno, ale čistý výhled po okolí. Abychom to zas neměli tak jednoduché vál velmi silný, studený vítr, který až vyškubával z ruky dveře auta. Tak jen doufám, že záběry na kameře nebudou moc trhané, neboť poryvy větru byly velmi silné. Shora byl krásně vidět Geiranger fjord a připlula do něj další velká loď. Bohužel žádné fotografie, ani filmové záběry nejsou takové, jako když to vidíte na vlastní oči. Takže si to musíte představit, nebo se tam také někdy podívat. Nechtělo se nám dolů, ale čas nás neúprosně popoháněl. Projeli jsme několika tunely a znovu vyrazili na starou cestu do Grotli. Příroda je tam zvláštní – skoro severská. Po příjezdu do Grotli jsme pokračovali po cestě 15 do vesnice Lom, kde je další ze série dřevěných, historických kostelíků. Celé údolí bylo velmi pěkné, řeky hory a na malé zastávce jsme nacházeli krásné houby ( křemeňáky, babky), které v Norsku nikdo nesbírá. Neodolali jsme a pár jsme jich dovezli domů na ukázku. V Otta jsme se zase vydali po A6 v Ringebu jsme za vesnicí odbočili k dalšímu historickému kostelíku - Stavkirke Ringebu. Už však bylo zavřeno (měli jen do 17 hod a my dojeli kolem 20 hod), ale zrovna odcházeli v krojích a nasedali do dvou aut a hádejte jakých?? No přeci SUBARU. Již za šera jsme dorazili do Lillehammer Campu (160 NOK). Ještě, že v Norsku je tak dlouho světlo, cca o dvě hodiny déle. ;o)
Den třináctý 21.8.09 pátek – (slunečno)
Trasa: Lillehammer – Hamar – Oslo – Moss – Fredrikstadt – Utne ( 287 km)
Ráno prohlídka města Lillehammer, nejdříve Maihaugen, kde je muzeum historických staveb, a dějin osídlení (vstupné 120 NOK /osoba, parkovné na celý den 40 NOK). Prohlídka městečka netrvá dlouho, radnice, centrální ulička s obchůdky, pěkná atmosféra, spousta kavárniček, zmrzlina 25 NOK, ale tak obrovská porce, že nejde sníst. Parkovné v městě 15 NOK / hod. Nechce se nám, ale odjíždíme na Oslo kolem 15 hodiny. Jedeme směrem k Švédsku a v Moss bereme LPG. Po silnici pořád žádný kemp a začíná se šeřit. Už si myslíme, že jsme ve Švédsku, když tu odbočka na kemp. Jako vždy cedule Camp 1 km a my už jedeme třetí a kde nic tu nic. Už jsme to chtěli otočit zpět, když tu zpozorníme. Na cestě stojí auto a osádka kouká přes ovesné pole k lesu. Norští Trollové nám poskytli další dárek – na kraji lesa se v celé své kráse pásli dva statní LOSOVÉ. Vidět losa ve volné přírodě u lidských obydlí je prý i v Norsku velkou vzácností. Tak jsme zde 20 minut hledali v té tmě ideální záběry. Přeci jen to bylo cca 100 metrů proti tmavému lesu. Ovšem z auta jsme pro jistotu nevylezli. Kemp byl velmi pěkný, čistý, velká společenská místnost – na recepci Polák, tak jsme pokecali. Utne Camping, Desideriasvei 43, 1719 Greaker www.utnecamping.no 180 NOK . GPS souřadnice E 10/58/50, N 59/19/05
Den čtrnáctý 22.8.09 sobota (slunečno)
Trasa: Utne – Goteborg – Malmo – Odense – Flensburg – odpočívadlo za Neumünster (1188 km/den)
Vyrazili jsme z campu v 8:40 hod a hned jsme zaplatili poslední mýtný poplatek 20 NOK za tunel. Hranice se Švédskem je na mostě přes mořský záliv. První zastávka byla čerpání LPG v Goteborgu (je zde i ubytování typu F1), další LPG v Helsingborgu měla v sobotu zavřeno a my to neměli poznačeno. Dorazili jsme k prvnímu mostu při západu slunce a od kempu jsme „dělali kýče“. Samozřejmě pod most jel zaoceánský parník – takže super !! Most s tunelem 275 SEK (38 euro), most menší 215 DK, (29 euro). Hledání LPG v Flensburgu bylo úspěšné na 50 %, pumpu jsme nalezli, ale byla zrušena. Nakonec jsme natankovali na dálnici a přespali na odpočívadle za Neumünsterem u dálnice.
Den patnáctý 23.8.09 neděle (slunečno)
Trasa: Neumünster – Cottbus – Wroclav - Ostrava (740 km)
Cesta probíhala v poklidu jen přejezd na polskou „dálnici“ nás trochu zaskočil. Naše D1 proti tomu byl slabý odvar. Betonová "dálnice" pamatující 2. světovou válku byla ošetřena značkami „pozor hrboly“ a snížená rychlost na 60, případně na 70 km/hod. Naštěstí to trvalo jen 50 km :o(( I můj Forestřík skákal na té cestě jako koza. V pravém pruhu se nedalo vůbec jet. Naštěstí to trvalo jen 50 km :o(( Kolem 17 hodiny jsme dorazili domů.
Celková statistika:
Celkem ujeto autem za 15 dní 7 211 km
Průměr celkem za den 481 km
Průměr v Norsku za den 299 km
Náklady na spotřební hmoty:
Benzín Natural 95 2 359 km (cena v přepočtu 9 712,- Kč)
LPG 4 811 km (cena v přepočtu 10 095,- Kč)
---------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem palivo 19 807,- Kč
Noclehy - ubytování:
11 x kemp 5 990,- Kč (v průměru 544,- Kč/noc)
2 x zdarma v Mangeru
1 x zdarma odpočívadlo
Další poplatky:
Trajekty 2 316,- trajekty
Poplatky 4 754,- dálnice, tunely, mýta
Parkovné 1 300,- Oslo, Bergen, Trondheim, Lillehammer
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem 8 370,- Kč
Kultura (2 osoby) :
Lillehammer muzeum 720,- (240 NOK)
Bergen dráha 450,- (150 NOK)
----------------------------------------------------------------------------------------
Celkem 1170,- Kč
