Expedice Norsko 2010 - Lofoty a Vesterály

Původně jsme plánovali cestu Švédskem z důvodu vyšší povolené rychlosti na dálnicích. Chtěli jsme tak získat čas na hlavní cíl naší výpravy - souostroví Lofoty a Vesterály. Při plánování cesty jsme však zjistili, že i ve Švédsku je spousta věcí k vidění a byla by škoda jen projet kolem.  Proto jsme cestovní plán trochu přepracovali, aby denní nájezd kilometrů nebyl tak velký.  Vzhledem k dřívějšímu termínu jsme se rozhodli spát v chatkách. Při obsazení chatičky 4 osobami je cena ubytování příznivější. Jen jsme měli obavy, zda před sezónou vždy nějakou chatku najdeme. Proto jsme vezli i stan a kompletní kempingovou výbavu. Naštěstí jsme variantu stan nemuseli použít. Pro úsporu času a finančních prostředků jsme měli naplánovány noční trajekty a to Sassnitz (Německo) - Trelleborg (Švédsko) 102 km (3,5 hodiny), Moskenes - Bodo 72 km (3,5 hodiny, Norsko), Trelleborg - Sassnitz (4 hodiny)
.

.  

Přípravný den 3.6.  Slunečno, 24 °C

Ostrava - Ústí n. Labem (490 km)

Vyjíždíme již ve čtvrtek navečer, abychom měli více času ráno nabalit i naše spolucestující. Cestou žertujeme na téma, kam vlastně naložíme jejich věci. Na střeše máme 600 litrů velký dlouhý box, ale ten už je plný. 1/3 zabírá rezervní kolo dobře upevněné popruhy, zbytek 2 x kabela s našim šatstvem, stan, nafukovací karimatky a lehátka, 3 x jednorázový gril. Kufr je z poloviny plný jídlem, nádobím na vaření.

.

1.den Pátek 4.6. Slunečno, 25 °C

Ústí n. Labem - Berlín - Stralsund - Sassnitz - přístav (576 km)

Ráno v klidu balíme zbývající tašky, včetně zásoby piva , 6 lahví vína a dvě placačky tvrdého alkoholu. Tyto zásoby se později ukázaly nedostatečné a v Norsku a Švédsku nedoplnitelné!! Neboť zde vládne prohibice a v běžných obchodech nekoupíte silnější alkohol než pivo. Tyto speciální obchody jsou utajeny a v malém množství. Navíc  na alkohol je zde uvalena další daň, takže je velmi drahý a patrně by nám z tohoto důvodu určitě nechutnal. Vyrážíme po natankování obou nádrží kolem 15 hodiny. Tankování LPG a cesta po dálnici v Německu je bez problémů. Přeloženého Forýska s boxem na střeše je potřeba trochu vytáčet do otáček a dávat pozor na boční vítr. Trajekt jsme objednávali a platili přes internet, tak jsme s obavami hledali místo v přístavu, kde nám potvrzení o rezervaci vyměnili za skutečné lodní lístky. V domečku u vjezdu na molo jsme obdrželi lístky i na zpáteční cestu. V 22 hodin jsme zaparkovali na molo jako první v 8. lajně na prvním terminálu společnosti ScandLines. Trajekt nám odjížděl v 2:15 hod, takže zbytek doby před naloděním jsme prodřímali v autě. Večer byl teplý, ale později začal profukovat studený vítr. Samotné nalodění aut bylo rychlé, předtím do podpalubí trajektu naváželi železniční vagóny. Po nalodění a zaparkování aut jsme spěchali obsadit nějaká dobrá místa ke spánku. Trajekt byl švédský, dobře vybavený, včetně shopu, bufetů a dobrých křesel ke spánku. Také po rozjezdu byl klidný a tichý. Řada cestujících si roztáhla (včetně mne) spacáky a karimatky na zem a uložila se ke spánku. Zbytek naší osádky dřímal v křeslech. Odjezd ze Sassnitzu a příjezd do Trelleborgu jsme si nenechali ujít a prováděli fotodokumentaci.

Praktické informace:

.

.
2.den Sobota 5.6. Slunečno

Sassnitz - trajekt – Trelleborg – E06 Malmo - Helsingborg – E04 - Jonkoping - Odeshog - Linkoping - Norrkoping - Stockholm (město) (100 km trajekt + 719 km)

Přes klidné moře jsme se na trajektu moc nevyspali. Po 6 hodině ranní jsme se vylodili v Trelleborgu a vyrazili na cestu. První plánované čerpání LPG jsme v Jonkopingu vynechali, v neděli byla pumpa zavřená. Ve Švédsku všeobecně bylo LPG pump málo. Další zastávka byla v Odeshogu, kde jsme měli odbočit do Roku. Před kostelem se nachází největší a nejvýznamnější runový kámen ve Švédsku. Kámen obsahuje 700 run z 9 století. V Odeshogu jsme bloudili a nemohli nalézt jakoukoliv stopu. V městečku jsme si ofotili nějaké mapy a teprve dle nich nalezli historickou cestu značenou kytičkou, která procházela zajímavými místy. Nejdříve jsme narazili na zříceniny kláštera z 11. století a teprve pak na kostelík s runovým kamenem. Kámen byl skutečně zvláštní a vyzařoval energii. Místní kostelík nebyl ničím zvláštní. Daleko zajímavější byla středověká, románská  katedrála v Linkopingu, která skutečně patří k nejvýznamnějším a nejkrásnějším ve Švédsku.

Ubytování jsme sehnali v městském kempu Camp Stockholm Brader Camping, kde k chatce bylo povinné i ložní prádlo (920 SEK), což bylo jedno z nejdražších ubytování ve Švédsku. Po ubytování jsme pojedli a vydali se na večerní obhlídku Stockholmu. Při západu slunce jsme si prohlédli staré město a královský palác. Sedli jsme si ještě na kávu a užívali si večerní pohody. Pak rychle do kempu dospat "trajektovou" noc.

Praktické informace:

.

.
3. den Neděle 6.6. Slunečno, sem tam mraky (z rána 14 - 24 °C, pak 11 - 16 °C)

Stockholm (LPG) – E04 Uppsala - E04 Gavle - E04 Sundsvall (LPG)  - (436 km) 

Ráno se podařilo natankovat LPG a vyrazili jsme do Uppsaly, které je univerzitním městem. Nachází se zde gotická katedrála vysvěcená v roce 1435. Prošli jsme si historické centrum a taky jsme prošli skanzenem Gamla Uppsala s kostelíkem z 11 století. Skanzen slouží i jako výletní, piknikové místo. Cestou jsme se kochali pohledem na typickou švédskou krajinu, do které jsou sem tam zasazeny červené statky a osamocené domečky. V Sundsvallu jsme LPG nenalezli a tak jsme zamířili do kempu u vesničky INDAL, kde jsme za malou chatičku zaplatili 400 SEK. Záchodky nedaleko byly vyhřívané s teplou vodou.

.

.
4.den Pondělí 7.6. Slunečno (8 - 15 °C)

Sundsvall – E04 Ornskoldsvik – E04 Umea – E04 Skelleftea  – E04 Lulea -  Boden  (555 km)

Pobřeží Huga Kusten, až  s 100 m vysokými útesy, se táhne od města Harnosand až po Ornskoldsvik a stojí za to sjet k moři a podívat se na pobřeží. Pobřeží bylo tvořeno v době ledové. Zvláštní krajina i světlo. Na naší cestě (cca 20 km) za Harmosandem jedeme přes nejdelší visutý most u Kramfors na světě - 1800 metrů. Na severní straně mostu se nachází restaurace s výhledem. Odbočky k pobřeží jsme přejeli a na poslední chvíli jsme odbočili do hor k rezervaci Skuleskogen. Po jízdě po šotolině cca 10 km a cca 2km pěšky po dřevěných chodnících jsme dorazili na výhled. Byli jsme trochu zklamaní, neboť jsme doufali, že uvidíme více moře. Ale pohled to byl pěkný. Z trasy jsme pak odbočili k moři a poobědvali u mola, nedaleko nějakého rybářského klubu. Čerpat LPG se příliš nedařilo. Buď jsme pumpu nenalezli, nebo prodávala jen propan-butanové bomby. Po cestě jsme zahlédli v lese losí rodinku. Takže značky "Pozor los", nelze brát na lehkou váhu. V Bodenu jsme městský kemp nalezli, ale vypadal zavřený. Naštěstí dorazil šéf a upozornil nás na telefonní číslo, na které bylo nutno volat, což pro  nás byla nová informace. Chatička nakonec byla za 430 SEK.


Praktické informace:

.

.

5. den Úterý 8.6. Slunečno 11 až 13 °C 

97 Boden – odbočka vlevo na 356 / 374 Vodopád Storforsen (vesnice Bredsel) - 45/Jokkmokk – 45/E10 Gallivare – E10 Kiruna - E10 Abisko (644 km)

Hned z Bodenu jsme odbočili na vedlejší silnici, abychom neminuli vodopád Storforsen. Jedná se o  katarakty (peřeje) na řece Pitealven. Zde na 4 km je spád 85 metrů. Peřeje skutečně stojí za to a zanechaly na nás silný dojem. Průtok vody cca 250 m3/s na jaře až 870 m3/s. Lepší je jít zespodu od kempu nahoru, ale i nahoře, nad peřejemi je hodně zajímavého na focení. Cestou jsme viděli soby, lišku a dva losy. Další zastávkou je městečko JokkMokk, již ležící za polárním kruhem. Zde jsme si prohlédli Laponský kostelík. Před Jokkmokkem jsme polární kruh omylem minuli na silnici č.45 a tak jsme se vrátili k druhému na cestě č. 97 před Jokkmokkem. Zde jsme se pak vyfotografovali s klubovou vlajkou. Po silnici 45 jsme pak jeli kolem Muddus NationalPark, kde jsme zastavili u krásného kaňonu. Krajina se mění. Smrky jsou nižší a přibývá více břízy a lišejníků. V Kiruně jsme udělali pár snímků města, lomu Kirunavaara na železnou rudu a zajímavý kostel Sámů. Pokračovali jsme dále na Abisko a trochu jsme se zdrželi u krásného výhledu u jezera, kde se hory odrážely na hladině. Kousek dál to již nebylo možné, jezero bylo ještě pokryto ledem. Vesnička Abisko je spíše turistickým výchozím bodem a teď před sezónou byly kempy ještě zavřené, nebo v omezeném provozu. Měli jsme problém sehnat ubytování. Nakonec na podruhé jsme se ubytovali v soukromí za 1000 SEK. Ubytování bylo super. Samostatné pokoje, vybavená kuchyň, koupelna, WC, obyvák s televizí. Po jídle jsme ještě vyrazili na procházku. Ještě o půlnoci svítilo nad obzorem slunce.

.

.


6.den Středa 9.6. Slunečno (6 - 11 °C)

Abisko (Švédsko) – 12 km procházka parkem Abisko - E10 - Narvik (Norsko)  (133 km)

Vzhledem k cenám ubytování jsme se rozhodli udělat jen půldenní výlet podél řeky a pak pokračovat do Narviku (Norska). Chůze podél řeky byla nenáročná a viděli jsme několik pasoucích se sobů. Příroda se zde teprve probouzela, na břízách teprve rašily zelené lístky. Perličkou na stezce byla budka s čistým WC a přístřešek pro turisty. V přístřešku byly kamínka, pila a sekera a připravené dřevo. Procházka na čerstvém vzduchu nás docela unavila a tak jsme byli rádi, že už zase sedíme v autě. Plánovaný výlet na horu Njullá 1163 m lanovkou se nekonal, neboť lanovka před sezónou byla mimo provoz. Po příjezdu do Narviku se nám podařilo natankovat LPG a ubytovat se v městském kempu v chatce s WC a sprchou za 650 NOK. Po večeři jsme se ještě jeli podívat na výhled nad Narvikem a projeli jsme na konec jednoho fjordu. Trochu se kazí počasí a sem tam kápne.

.

Fotografie průjezdu Švédskem až do Narviku od 4.6. do 9.6.2010

.
.

7.den Čtvrtek 10.6.  Zamračeno, déšť 6 - 10 °C

Narvik - E10 - poloostrov Hinoa - 83 Hardstad - trajekt – Strand  E10/82 - Andenes – Sortland - Stokmarknes (465 km)

Balení auta jsme stihli včas, než začalo pořádně pršet. První část cesty ostrov Hinoa nám propršel, takže zastávky na focení byly minimální. Ochladilo se a foukal silný vítr. Tím pádem jsme to vzali zkratkou a pomocí trajektu na 83 jsme se dostali na další ostrov Vesteralů  Andoa a zamířili jsme na nejsevernější místo vesničku Andenes. Zde nás přivítal opět déšť a silný vítr, takže jsme přivítali azyl v informačním centru. Vyfotili jsme maják a po západní straně ostrova jsme se vraceli k jihu. Naštěstí začalo svítit sluníčko a nám se ukázaly hory ostrova v plné kráse. Jsou zde krásné zátoky, vesničky v kontrastu s vysokými špičatými horami. Projeli jsme mostem u Sortlandu a nakonec jsme skončili v kempu u vesničky Stokmarknes. Zde jsme museli zatelefonovat, aby nás šéfová ubytovala. Mezitím jsme si v místní kuchyňce udělali večeři a po ubytování jsme ještě vyrazili na fotografickou vyjížďku po okolí.

Praktické informace

.

.

8. den Pátek 11.6. Slunečno teplota  9 - 16 °C

Stokmarknes - Melbu - Svolvaer – Leknes - Moskenes –  Á   E10 - trajekt Moskenes - Bodo (celkem 202 km + 72 km trajekt)

Ráno jsme vyrazili na trajekt o něco dříve. Měli jsme  zjištěno, že jezdí jen 5 x za den - tedy zhruba co 2 hodiny. Proto jsme na něj museli přijet včas. Čekali jsme, že trajekt bude plný, ale aut byla zhruba polovina. Možná to bylo tím, že ještě nebyla sezóna. Po trajektu jsme odbočili na východní cestu vedoucí do Svolvaer. Z ní jsme párkrát odbočili fotit sušáky s rybami a vesničky. Z hlavní jsme také odbočili na známé místo Nusfjord, kde se nachází rybářské městečko zapsané do knihy UNESCO. Skutečně místo stálo za prohlídku. Za každou zatáčkou nás pak uchvacovala nová scenérie hor, moře a oblohy. Krásné, bílé písečné pláže byly v kontrastu k tmavěmodrému moři a modré obloze s bílými mráčky. Samotné "hlavní" město Lofot není ničím zvláštní, snad zaujme jen okolím se skalami a pěkným výhledem na přístav. Po cestě do Á – nejjižnější osada Lofot - jsme fotili městečko Reine, které dle mne je velmi pěkné. Na posledním mysu za A jsme se vyfotili s Janou s klubovou vlajkou a zamířili do Moskenes na trajekt do Bodo, který měl mít odjezd v 21:15 hod. Chtěli jsme tam být raději dříve, aby jsme se do něj vlezli. Pojedli jsme na lavičkách a kochali se pěkným, teplým dnem. Zde jsme narazili na skupinku 2 Čechů a 2 Češek, kteří do Osla dojeli autobusem a pak po Norsku jezdili stopem a vlakem. Jízdu samotným trajektem jsme strávili podřimováním a focením. Raritou bylo o půlnoci focení tzv. půlnočního slunce nad Lofotami. Do Bodo jsme dorazili v 0:30 hod.

Praktické informace:

.

Fotogalerie z Vesterálů a Lofot 10.6. až 11.6.2010

.

.

9. den Sobota 12.6. Slunečno  13 °C

Bodó (80) – Loding – Saltstraumen (17) - Loding - Fauske (E6/830) - Mo I Rana - Svartisdalen - Melfjordbotn (349 km)

Vzhledem k tomu, že jsme se vylodili po půlnoci kolem 1 hodiny ranní a za denního světla, objeli jsme městečko a pofotili nějaké ty kostelíky. V ulicích byla spousta mladých lidí, kteří houfně korzovali mezi jednotlivými hospodami, zdatně popíjeli lahvové pivo. Úspěšně jsme nalezli firmu Shell s LPG pumpou, která však byla obložena auty s popíjející mládeží. Asi se tady LPG tak často netankuje :o). Ani mi tak nevadila hudba, jako to, že si kousek od LPG vykuřovali. Co s načatým ránem? I vyrazili jsme dále po trase podívat se na maelstrom (mořské proudy) u vesničky Saltstraumen. Při odlivu a přílivu se zde vytváří vír veliký až 10 metrů. Nejlepší je to až u velkého mostu na silnici č. 17. Kolem 2:30  hod sice nějaké víry byly, ale nic zvláštního. Asi zrovna nebyl příliv (odliv), ten je cca co 6 hodin. Takže jsme nečekali, jen chvíli pokoukali a vyrazili dále. Cesta vedla hlubokými lesy a tak jsem musel mít oči na stopkách a každou chvíli jsem musel hlídat soby, aby mi nevběhli na cestu. Jednou jsme dokonce ( v pořadí menší náklaďák, osobák a my) museli čekat, až se stádečko z cesty uklidí. Sem tam jsme u cesty viděli i osamělé losy  - samice bez rohů. Kolem 4. hodiny ráno nás už únava zmohla a zajeli jsme na parkoviště a chvíli zdřímli. Kolem 6 jsme pak uvařili na plynovém vařiči čaj a posnídali. S plným břichem se nám pak veseleji cestovalo. Opět jsme překročili polární kruh, ale pro změnu v Norsku směrem na jih. V restauraci jsme si dali ranní kafíčko. Odbočili jsme pak k ledovci. Údolím jsme dojeli k jezeru Langvatnet a přestože poprchávalo ještě 2,5 km pěšky k jezeru. V přístavu ale bylo pusto prázdno a žádné loďky k ledovci nejezdí a i o sezóně není jisté, zda budou jezdit. Projeli jsme od jezera zkratkou bez asfaltu do vesničky Melfjordbotn odkud již začíná fjord a odsud lze jet jinou lodičkou k ledovci Svartisen (překlad černý led). Turisté jedoucí po silnice 17, to mají nejlepší z městečka Holmen. Sehnali jsme na 4. pokus ubytování za Mo I Ranou v campu Yttering za 480 NOK. Pogrilovali jsme klobásky a krůtí nugety. Nevyspalí z trajektu jsme zalehli do spacáků už kolem 10 hodiny. Samozřejmě pořád bylo světlo.

.

.

10.den Neděle 13.6. Slunečno, přeháňky, silný déšť  (12 °C u moře, v horách 5 °C)

Mo I Rana – Korgen – E06 Mosjoen - vodopád Laksfossen - Grong - vodopád Tommerasfossen - Stejnkjer - 72 - vodopád Tannforsen (Švédsko) - E14 Meraker (600 km)

V Mo I Raně jsme natankovali LPG. Nad tunelem u Korgen (Europavegen), jsme nejeli, neboť pršelo a kopce byly v mracích. Průjezdem 14,5 km dlouhého tunelu a dalších 6,5 km a 5,5 km jsme získali časový náskok, který jsme využili v Mosjoenu, kde jsme odbočili k fjordům a pofotili moře. Bohužel na cestu po známé silnici č.17 nám nezbýval čas ani finance. Snad příště. Další zastávka na cestě byl vodopád Lakfossen, který nás zaujal už z cesty. Zde jsme narazili na davy japonských turistů a jeden mne dokonce požádal o foto s vodopádem. Původně jsme zde chtěli něco pojíst, ale raději jsme jeli dále.  Nakonec jsme odbočili k nějakému jezeru, kde jsme dokonce měli lavičky a stůl. Další vodopád jsme sice našli, ale dle německých turistů se k němu nešlo dostat, tak jsme fotili jen z mostu.  Vzhledem k časové rezervě jsme se rozhodli "odskočit" do Švédska na největší švédský vodopád Tannforsen. Bohužel při vjezdu do hor se počasí pokazilo a začalo pršet a taky teplota klesla na 6 stupňů. Do toho začal foukat studený vítr. Krajina byla zvláštní - nízké břízky, klasická tundra obsahující jezírka, mechy, nízké stromy. Jeden z fotografů se vydal fotografovat a neprozřetelně opustil asfaltovou silnici. Avšak ouha v momentě měl po kotníky mokré nohy. K vodopádu jsme dorazili kolem 18 hodiny, byl velmi pěkný a cesta tam stála za to. Restaurace již byla zavřena, ale vstup k vodopádům byl přístupný.  Vyrobili jsme několik fotografií v dešti. Sedli jsme celí prochladlí do auta a dali si topení naplno a vyrazili po E14 směrem do Norska na Trondheim. Cestou jsme hledali nějaký nocleh, ale všechny kempy byly uzavřené. Nakonec jsme sjeli do nějakého kempu, který na první pohled vypadal zavřený, ale po chvíli z nějakého baráčku vyšla dobrá, norská žena a za super cenu 300 NOK nám pronajala chatičku. Záchodky i sprchy byly sice jednodušší, ale vše čisté a útulné. Byli jsme rádi, že máme střechu nad hlavou. Stavět stan v této nepohodě se nám rozhodně nechtělo. V chatce jsme si uvařili večeři a šli spát.

Praktické informace:

. 

.

11. den Pondělí 14.6. Slunečno, sem tam dešťová přeháňka (8 - 12 °C)

Meraker E14 - Stejkner – Trondheim - Orkanger E39 - - Kanestraum (trajekt) -  Molde - 64 - Afarnes (trajekt) - Andalsnes (349 km)

První zastávka byla v královském městě Trondheim. Hlavní cílem byla katedrála Nidarosdom a klenotnice, pak centrum města. Zde jsme koupili na tržišti vzorek jahod, abychom ověřili, že jsou stejně dobré jako vloni. Byly. Díky znalosti města, jsme pak autem projeli přes historický starý dřevěný most a vyjeli k pevnosti nad městem. Bylo slunečno, ale silně foukalo a tak jsme zde zrušili plánovanou svačinku. Dotankovali jsme LPG a vyrazili na E39, která byla dosti pustá - tedy s malým provozem. Později jsme zjistili, že je v přestavbě. Na více úsecích se pracovalo a silnice se rozšiřovala, takže místy jsme se brodili bahnem, nebo projížděli kamenitými úseky, což pro nás Subaristy nepředstavovalo žádné vzrušení. Cesta rychle ubíhala, až jsme narazili na nám známou LPG pumpu a dotankovali. Byli jsme rádi, neboť jsme nemuseli zajíždět tankovat LPG do Molde. Dojeli jsme do vesničky Andalsnes a sehnali v campu chatičku. Byli jsme cca 20 km od začátku Trolí cesty, což bylo dobré pro další den.

Praktické informace:

.

Fotogalerie cesty Bodo - Trondheim - Andalsnes 12.6. až 14.6.2010

.

.

12. den Úterý 15.6. „Cesta Trolů“  12 - 14 °C

Andalsnes  - Cesta Trolů -  Linge (63) – Eisdalen (trajekt) - Geiranger fjord (137 km)

Hned zrána jsme vyrazili na cestu. Cesta Trolů byla nasvícena sluncem a byly pěkně vidět strmé skály kolem údolí. Stoupali jsme (autem) vzhůru a po cestě fotili. Nahoře jsme zaparkovali a vyrazili na výhled. Ouha, casta zatarasena stavební uzávěrou - chodníky se opravují. Ovšem Čechy (i ostatní turisty) to však nezastaví. Opatrně obcházíme řemeslníky, překračujeme nářadí a s úsměvem zdravíme norsky Haj, haj. Nikdo nám nenadával - byli již zvyklí. Myslím si, že nás chápali. Pokud někdo jede 4000 km, aby něco uviděl, pak jej nemůže nějaký zákaz zastavit. A Trolové nám přáli. Sotva jsme pofotili údolí, přihnaly se z údolí od moře mraky a už byl výhled jen na 20 metrů. V obchodě se suvenýry se mi podařilo vyměnit eura za NOK. Kupovali jsme nějaký drobný dárek a já se zeptal, zda mohu platit eurem. Řekl, že mohu a tak jsem vytáhnul největší co jsem měl - 200 eurovou bankovku. Neřekl ani slovo, ale pak zavřel kasu a šel si pro nové peníze, neboť jsem mu hned zrána vyprázdnil kasu. Měnit Eura je opravdu problém. Hned za parkovištěm cesty Trolů začíná náhorní plošina mezi vysokými horami. Je zde několik krásných výhledů na všechny strany. Skutečně  jsme si to sluníčko a zasněžené hory užívali. Na cestě dolů jsme se zastavili u řeky a poobědvali. Sjeli jsme do údolí k moři a trajekt nás převezl na druhou stranu.Vyškrábali jsme se na kopec a už jsme byli na stezce Orlů, která se klikatí nad nejkrásnějším z fjordů - Geirangerem.

Pokud pojedete shora, můžete průběžně  fotit, ale nejkrásnější výhled je z nové vyhlídkové plošiny, z které vidíte na obě strany. Jak výhled na Dalsnibu a samotný Geirangerský přístav, tak na druhou stranu na vodopády. Kontrast modrozelené vody, zeleně, modré nebe s bílými mraky byl nezapomenutelný. Voda je modrozelená údajně proto, že v tuto dobu je přemnožený plankton, který tu vodu zabarvuje. A my mysleli, že je to sluncem a v srpnu se divili, proč je ta voda tak tmavě modrá. Moře je tmavě modré díky velké hloubce a proto do Geiranger fjordu mohou vjíždět i ty největší výletní lodě. Dle turistických průvodců prý v přístavu spouští lodě kotvy do 40 metrů. Hned dole jsme odbočili do nám známého kempu a snažili se získat ubytování v chatce. Bohužel měli vše rezervováno a obsazeno, tak jsme museli jet do vedlejšího dražšího kempu. Tam měli chatku, ale pro našince velmi drahou (850 NOK), ale kouzlo místa zvítězilo. Hold za známá místa se musí zaplatit. Pravdou je, že to byla luxusní chatička s WC, sprchou, kuchyní, obývákem a verandou s výhledem na Geiranger fjord... Takže jsme se ubytovali a hned vyrazili do přístavu, abychom zjistili, kdy bude nejbližší platba po fjordu. Objednali jsme si poslední výlet v 17 hodin a vyrazili na Dalsnibu (1500 m). Po cestě jsme fotili výhled na fjord a ještě narazili na opraváře cest, kteří cestu za provozu pokrývali novým asfaltovým kobercem. Byli jsme již na Dalsnibě 2 x, ale ten dnešní pohled byl nejkrásnější. Byl čistý, slunečný den a údolí nebylo v oparu a tento kontrast prohluboval hloubku údolí. Zkrátka nezapomenutelný zážitek. Žádná fotka vám neukáže to, co vnímáte také srdcem. Proto i vy na cestách více vnímejte a méně foťte :o)) V přístavu jsme měli ještě čas a při parkování jsem se potkal s Čechem, který se hned k nám hnal nás pozdravit. A že nevíte v jakém autě jel?? No přece v Subaru Forester MY 2009 Diesel. No krásnější dárek jsem nemohl dostat. Předal jsem mu klubovou vizitku a tak doufám, že se na našich stránkách objeví. Bohužel jsem neměl již moc času, tak jsme udělali jen dvě rychlá fota a já utíkal na loď. Davy chtivých turistů již číhaly u můstku a tvářily se zarputile. Všichni vyběhli na vrchní otevřenou palubu. Hmm to je v pytli, jak budeme fotit?? Ale všimli jsme si, že na přídi je ještě prázdno. Proběhli jsme kajutami na příď a bylo to. Byly zde plastové židle jak v altánku a také jsme se mohli vyškrábat po schůdcích na ochoz u kapitánského můstku. Výklad byl trojjazyčný, takže z angličtiny a němčiny jsme nějaké informace poskládali. Plavba fjordem byla cca 1,5 hodiny a byla pěkná. Trochu mne zklamaly vodopády, asi málo pršelo, takže známý vodopád 7 sester mi připadal tak na 4 sestry :o)). Ovšem pohledy na strmé stěny fjordů z hladiny moře a padající vodní mlha vytvářející duhu, nám byly odměnou. Po ukončení plavby jsme dojeli do kempu, kde jsme na terase slavnostně dopili poslední láhev vina. Byl to opravdu moc pěkný den.

Praktické infomace:

.

Fotogalerie Cesta Trolů - Geiranger - Dalsniba

.

.

13.den Středa 16.6. Slunečno (9 - 18 °C, k večeru až 20 °C )

Geiranger 15/63 – Grotli 258/15 – Lom 15/55 - odbočka pod horu - Gjendesheim -   Ulnes (nedaleko Fagernes)   (369 km)

Ráno opět krásné slunečné počasí. Pokochali jsme se Geirangerem, pohledem na Dalsnibu a pak projeli několika tunely a opět vyrazili po staré cestě na Grotli. Proti srpnu zde bylo více sněhu na horách. Krásný výhled směrem k fjordům se začal zatahovat mraky a museli jsme jej fotit o něco dříve, než bylo ideální. Za Grotli jsme se zastavili u vodopádu Pollfoss na E15. U vodopádu je pěkná hospůdka a posezení. V Lomu jsme navštívili interiér kostelíka a přidali jsme se k početné skupině německých turistů a tak jsme dostali hromadnou slevu. Kostelík je vevnitř moc pěkný. Z Lomu jsme "odskočili" k chatě Juvvasshytta 1844m pod nejvyšší horu Norska Galdhopiggen 2469 m. Celé pohoří Jotunheimen (domovina obrů) je vyhlášenou přírodní rezervací a skládá se z celé řady horských vrcholů překračujících 2000 metrů. Údajně tato silnice 55 vedoucí mezi horami patří k těm nejkrásnějším. My po ní jeli jen kousek a pak se vraceli na silnici 51, která objíždí Jotunheim z východu. Měli jsme namířeno k jezeru Gjende právě z této strany. Když jsme však dorazili k jezeru, zjistili jsme, že je opět vše mimo provoz. Vše zavřeno, jen nějací řemeslníci opravovali místní obchůdky. Takže opět změna plánu a my pokračovali dále na jih. Cesta vedla horami se sněhem a nacházeli jsme velká lyžařská střediska. Krajina byla jako ze scifi filmu. Po cestě jsme narazili na další historické kostelíky Hegge a Lomen. Nedaleko městečka Ulnes (blízko Fagernes) jsme se ubytovali v kempu u jezera. V chatkách byly zastrčeny klíče a cedulka říkala, že jsou volné. Museli jsme si zavolat telefonem, pak přijela paní a ubytovala nás. Cena 375 NOK.

.

.

14.den Čtvrtek 17.6. Slunečno (11 - 21 °C, k večeru až 24 °C )

Ulnes - Fagernes (LPG) - Stavkirke Reinli - Stavkirke Hedal - Oslo (250 km)

Vyrazili jsme na cestu kolem 8:30 hod a pak jsme zcela náhodou narazili na Stavkirke Reinli, který je 2. nejstarším dřevěným kostelíkem v Norsku (12.století). Jeho hledání vytvořilo bouřlivou atmosféru na jinak poklidné cestě. Jana zahlédla značku vedoucí z hlavní silnice do vesnice. Projeli jsme vesnicí a další značka, kde nic, tu nic. Vrátili jsme se k hlavní silnici a hned zabočili doprava, kde snad směřovala šipka. Po 5 km vedoucích do kopce a lesem jsme pojali nedůvěru a už, už jsme se chtěli vrátit zpět na hlavní cestu. Zastavil jsem a koukl do mapy (1:800000), ale právě v té byly vypíchnuty zajímavosti, přírodní i ty vytvořené lidskou rukou. Z mapy vyplynulo, že je to tak 8 km od odbočky. Tak jsme tedy řekli, že zkusíme jet dále. Nakonec na kopečku ve vesnici jsme jej nalezli. Hledání se nakonec vyplatilo. Po focení kostelíka zvenku dorazila do domečku u vchodu stará paní a otevřela obchůdek. Zaplatili jsme vstupné a paní pro nás 4 udělala prohlídku. Výklad dělala v angličtině, ale tak názorně, že i neangličtináři chápali o co jde. Navíc kolega výklad trochu překládal. Střecha kostela byla stavěna jako trupy lodí a také  ze zbytků těchto lodí. Žebroví, příčné trámy, vyřezávané věci ze dřeva. Další kostelík na cestě byl Hedal (ještě je Heddal, ten je však jižněji). V horách jsme si ještě udělali piknik a pak vyrazili do Osla. Nejdříve jsme se ubytovali v městském kempu. Chatička byla sice nová, ale ještě nedovybavená. Nebyl věšák, skříňka,vařič, jen stůl a židle. Dalším problémem bylo, že vše bylo na kartu s magnetickým proužkem. Měli jsme mít komfort, ale okoupali se jen 2 lidé a 2 x se vařilo a kredity z karty byly pryč. Naštěstí kempy mají i umyvadélko s teplou vodou v uzavíracím boxu, takže v případě nouze se zde dá komplet v teplé vodě umýt. Hned po zabydlení jsme vyrazili do města. Oslo má placený vjezd do města (cedule Autopass), ale cizinců se to údajně netýká. Nejdříve jsme vyrazili do Vikingského muzea a pak na královský palác. V paláci měli bohužel jen do 17 hodin a v pátek bylo zavřeno. Takže někteří z nás byli trochu smutní, že nenavštívili královské komnaty, ale nic se už nedalo dělat. Prošli jsme se centrem města a přístavem a obdivovali velké plachetnice, které kotvily v přístavu. Bohužel se zrovna pořádal nějaký hudební festival a všude bylo spousta tribun a pódií, takže některé sochy a památky ani nebyly vidět. Přemohl nás hlad a  tak jsme se vrátili do kempu. My s Janou ještě odskočili nakoupit do COOP nějaké jídlo a kolega dojel k chatce.


Praktické informace:

.

.

15.den pátek 18.6.  Slunečno, sem tam srážky, 12 - 14 °C

Oslo (LPG) – Vigelandův park - Tanum (kresby) - FjallBacka  ( 265 km)

Ráno jsme pěkně nabalili věci do auta, šáhnu na startér a "trrrrr" a nic. Baterka vybitá. Kolega dojel do kempu a zvyklý z Renaultu vypnul motor a světla nechal svítit. Xenonům stačí 30 minut a baterka je KO. Takže malá rozcvička po ránu. Vyložit auto (kufr), z pod podlážky vytáhnout startovací kabely a vše naložit. Pak jsme zastavili Němce v autě jedoucího kolem. Ten nám na chvíli půjčil 12 voltů a už si Forýsek předl. Vše netrvalo ani 15 minut. Vedle sedící motorkáři jen koukali a kývali hlavou. Bohužel jsme nejeli na delší cestu, ale jen cca 10 minut do Frognerova parku, kouknout se na sochy Vigelanda. V parku jsme se kochali sochami a doufali, že nastartujeme. Ale vše bylo v pohodě. Ještě jsme doplnili LPG a vyrazili směr Švédsko. Po norské dálnici (90 km/hod) cesta rychle ubíhala :o(( a první zastávka byla již ve Švédsku u vesničky Tanum. Zde jsme začali  prohlídku v Vitlycke muzeu a získali další místa kreseb. V místním okolí na pláni Tanum – se nacházejí pravěké kresby z doby bronzové, které byly vyryty do skály a později zvýrazněny barvou. www.vitlyckemuseum.se  Po návštěvě 3 míst v okolí jsme začali shánět nocleh.

Přímo u muzea byl kemp s chatičkami, ale nelíbilo se nám, že bychom měli být jedinými návštěvníky a nebylo možné platit kartou. Tak jsme se rozhodli popojeli k moři. Neuvědomovali jsme si, že je víkend a u moře jižbyly chatky v jiné cenové kategorii. Je to zkrátka švédská rekreační oblast. Nakonec se na nás štěstí usmálo a my se ubytovali v menším kempu přímo u moře. Po večeři jsme ještě sjeli do městečka u moře a dali si tam zmrzlinu.

Praktické informace.

.

Fotogalerie cesty Geiranger - Lom - Gjende - Oslo - Fjallbacka

.

.

16.den Sobota 19.6.    12 - 14 -8 °C

Fjallbacka - Goteborg (LPG) – Lund - Ystad - Aless Stenar - Ystad - Trelleborg (přístav)   (237 km)

První zastávka jsme udělali v městě Goteborg. Prošli jsme si centrum, staré město, kostely, divadlo. Pak jak jsme jeli natankovat LPG a cestou jsme viděli přístav a tržnici. Další zastávkou byla Lundská Katedrála s bohatou výzdobou. Doporučujeme i prohlídku krypty. Město Lund je univerzitním městem a všude je vidět spousta mladých lidí. Hlavním dopravním prostředkem jsou kola a autobusy. Pokračovali jsme dále k moři a po projetí městečka Ystad jsme zamířili k mystickému místu Aless Stenar. Jedná se o místo na kopci u moře, kde jsou ve tvaru lodi postaveny kameny velikosti 1 - 3 metry. Údajně kameny sloužily i jako kalendář. Od moře foukal studený vítr a v moři zapadalo slunce. Celou atmosféru trochu narušovalo stádo krav, kterému se mezi kameny evidentně líbilo. Asi pozitivní energie, nebo bohatší tráva. Nafotit místo bez krav a přitroublých turistů bylo skutečně umění. Původně jsme chtěli na tomto místě zakončit naši cestu relaxační meditací, avšak nebylo to možné. Nakonec jsme meditovali u moře grilováním stejků na jednorázovém grilu. Zapíjeli jsme to Birelem a bylo nám dobře. Pak jsme vyrazili do Trelleborgu na trajekt. Už byla docela tma, na což jsme nebyli zvyklí. V Trelleborgu jsme ještě hledali nějakou větší pumpu, kde bychom ještě chvíli poseděli, ale objeli jsme 3 pumpy, ale byly jen samoobslužné a zázemí bylo už zavřené. Tak jsme to vzdali a jeli na molo. Byla půlnoc, když jsme se postavili na nakládací molo. Trajekt měl jet v 3 hodiny a tak jsme měli čas si ještě schrupnout.

Praktické informace:

.

.

17. den  Neděle 20.6.    12 - 20 °C

Trajekt z Trelleborg (Odjezd 3:00 hod) – Sassnitz  (příjezd 7:00 hod) – Berlín - Ústí n. Labem - Praha - Hradec Králové - Olomouc - Ostrava (1052 km)

Nalodění na trajekt proběhlo rychle. Loď byla naložena jen z půlky. Hledali jsme si místa na spaní. Já si opět roztáhnul karimatku a uložil jsem se na koberec k spánku. Byl to trochu problém i v sedě, neboť jsme jeli nějakým historickým trajektem z bývalé NDR. Loď se celá třásla, jako by motory měly vydechnout naposledy. Některé slabé povahy nemohly usnout ani v sedě, ale já spal dobře. Hned v Sassnitzu jsme natankovali LPG a po německých dálnicích jsme uháněli na jih.  V Ústí n. Labem jsme byli v 13 hodin a zašli si na oběd a vyložili naše přátele. Kolem 15 hodiny jsme vyrazili k domovu. Cca v 20:30 hod jsme bez problémů dorazili po 8208 km domů.

.

Fotogalerie cesty Fjallbacka - Goteborg - Lund - Aless Stenar 19. až 20.6.2010  
.

.

Konkrétní trasa cesty - shrnutí:
 4.6. Ostrava  - Ústí                        490 km
 4.6. Ústí   - Sassnitz                       576 km
 5.6. Trelleborg - Stockholm           719 km + 100 km trajekt 
 6.6. Stockholm - Sundswall           436 km
 7.6. Sundswall - Boden                  555 km
 8.6. Boden  - Abisko                     644 km  
 9.6. Abisko  - Narvik                    133 km
10.6. Narvik   - Stokmarknes         465 km
11.6. Stokmarknes  - Moskenes     202 km  + 72 km trajekt
12.6.   Bodo  - Mo I Rana              349 km
13.6. Mo I Rana - Stejkner             364 km
13.6. Stejkner - Meraker                600 km
14.6. Meraker  - Andalsnes            349 km
15.6. Andalsnes  - Geiranger          137 km
16.6. Geiranger       - Ulnes             369 km
17.6. Ulnes     - Oslo                      250 km
18.6. Oslo  - Fjallbacka                  265 km
19.6.   Fjallbacka  - Trelleborg        237 km + 100km trajekt
19.6. Sassnitz - Ústí n. Labem         578 km
20.6. Ústí n. Labem   – Ostrava       490 km

-----------------------------------------------------------------------------
Celkem                                         8208 km

.

.

Ostatní náklady:

.

.
Stránky z kterých jsme čerpali informace:

Švédsko:

- www.allemansratten.se  Podrobnosti a pravidla národních parků
- http://www.campingguiden.se/
- http://www.vv.se
- www.svenskaturistforeningen.se
- www.hotelformule1.com   hotely F1
- www.scandlines.se  trajekty
- http://www.hitta.se (interaktivní mapy Švédska i s městy on-line)
- www.camping.se

Norsko:
- www.norwegeninfo.com
- www.skandinavien.de
- www.tourist.no
- www.visitnorway.com
- www.marcopolo.de/reise_und_freizeit/norwegen
- www.norwegen.no
- www.camping.no
- http://norsko.orbion.cz/?gclid=CK-foJ_x1KICFQORZgodHVY0vw

Trajekty:
- www.directferries.cz
- www.trajekty.com
- www.scandlines.de
- www.periscope.cz/katalog/tabulky-detail.html?id=13

Doprava Švédsko


Doprava Norsko

Spřátelené weby

Užitečné odkazy

Hlavní stránka
Informace o sdružení
Ochrana osobních údajů
Mapa stránek
Vedení SubaruFanClubu

ÚAMK-SubaruFanClub.cz o.s. je občanským sdružením majitelů a příznivců vozů značky Subaru ke vzájemné spolupráci, technickému poradenství a dalším činnostem zmíněným ve stanovách sdružení.

IČ: 75136678

Transparentní účet klubu 2800331712/2010