Turistické jízdy, jak jsou volně přístupné jízdy oficiálně nazvány, probíhají po celý rok a až na vyjímky každý den. Je třeba sledovat oficiální stránky, neboť situace a časy se ze dne na den mění. Obvykle je však okruh přístupný ve všední dny v odpoledních hodinách (cca mezi 16:30 a 20:30) a o víkendech po celý den. Ve všední den dopoledne probíhají tréninky tříd GT, testování produkčních vozů nebo firemní a klubové akce. Vstupenku ve formě karty je možné zakoupit přímo na místě nebo objednat poštou. Cena jednoho kola vyjde na 22 EUR a karta slouží jako kreditní, neboli je možné ji nabít opakovaně a na kolik jízd chcete. Některé hotely, jako například Lindner Ferienpark nabízí nabití kreditu přímo na hotelovou kartu, sloužící ke vstupu do pokoje/chaty. Co se ubytování týká, v oblasti kolem Nürburgringu je opravdu hodně možností, ale kdo má rád luxus, nebo cestuje ve skupině, ten ocení zmíněný Lindner Ferienpark. Jedná se o komplex 100 "chatek" velikosti menšího rodinného domu. Komplex byl vystaven pro zázemí Velké ceny F1 v roce 2009. Každý domek má obývací pokoj s TV, plně vybavenou kuchyni, dvě dvojlůžkové ložnice a jednu jednolůžkovou, dvě koupelny a další WC ve vstupní části. Čtyřkolový mazlíček má místo pod přístřeškem vedle domu. Samozřejmě se jedná o standard, ale jsou k dispozici i větší (a pravděpodobně honosnější) chaloupky. Cena za domek a noc je 95 EUR, což při plné obsazenosti znamená zanedbatelnou částku 19 EUR za osobu. Znovu opakuji, že se jedná o luxusní provedení a možná i nejkvalitnější ubytování v celé oblasti. Každopádně je v oblasti několik více tematických ubytování, mezi nimiž je vyhlášený hotel/restaurace Pistenklause, patřící rodině okruhové legendy Sabine Schmitz, která je zvána "Queen of the Ring".  A teď tedy něco k vlastnímu absolvování okruhu.  Na okruhu je důležité počasí. Za deště je jeho absolvování sice pěkný adrenalin, ale rozhodně se nejedná o ideální počasí pro vůbec první kolo. Je tedy lépe sledovat předpověď, aby se člověk v případě deště nakonec stejně rozhodl že pojede. Tak tedy opravuji, na okruhu zas tak moc nezáleží na počasí v případě, že už jste jednou na místě.  Moje vlastní první setkání s okruhem proběhlo za situace, kterou dodnes nejsem schopen objektivně vyhodnotit. Nevím, zda shoda okolností byla dobrá nebo špatná, zda přispěla pozitivně nebo negativně. Každopádně umocnila můj zážitek z okruhu a potvrdila respekt k němu. Nehovořím zde o počasí, ale o skupině více než 160 majitelů Porsche ze Skandinávie, konkrétně ze Švédska. Rozhodně musím uznat, že záplava "standartních" 911, GT2 a GT3 ve všech představitelných modifikacích, barvách a úpravách dokáže zanechat trvalý dojem. Každopádně se ale na okruhu nejedná o denní úkaz a počet ostatních značek aut nepřevyšoval 50. Jednalo se mimo jiné o několik Caterhamů 7, jedno Ferrari, dvě Corvette, tři Subaru STI, jedno EVO, několik M3 a M5, tři Focusy ST, několik VW GTI a dalších značek a modelů. Trvale silná je účast jezdců z Velké Británie, kde má motoristický sport opravdu pevné kořeny. Ve vozovém parku je pak možné rozpoznat jak civilní vozidla, tak okruhové speciály. Všechno jako jedna velká rodina sebevrahů nasávající vysokooktanovou atmosféru tohoto kultovního místa.  Před příjezdem na okruh je vhodné až nutné nahustit pneu cca o 0.5 bar více než standard, u Imprezy pak tedy kolem v konečném tlaku 3.0 bar. Také dostatek kvalitního benzínu v nádrži je nezbytnost, protože přetížení dělá své nejen s řidičem, ale také s palivem. Jedete-li k okruhu přes Adenau, pak Aral nabízí 102 oktanový benzín (nějaký čas jen určitě nabídne i konkurence - stav k 9/2010). Pak jen dorazit na hlavní vjezd na okruh blízko Nürburgu. Ještě jeden vjezd se nachází kousek za Aralem v Adenau, ale jeho použitelnost mi není známa. Po zakoupení vstupní karty se zařadíte do fronty vozidel ke vjezdu.  I při počtu více než 200 vozidel se po vyjetí prvního vozidla na trať tato fronta do 20 minut zcela rozpustí a vozidla se rozprostřou po trati, přilehlých silnicích (pro dochlazení brzd a motoru), benzínkách a parkovištích. Pak už je čekací doba minimální až nulová. Teď už vím, že pro seznámení se s okruhem není ideální pospíchat do první vlny, protože na okruhu je pak plno a na naučení se ideální stopy můžete rovnou zapomenout. Na druhou stranu ale není radno příliš otálet, neboť případná nehoda na trati může způsobit její celkové uzavření a tím i zklamání pro ty, kteří ještě ani jednou nevyjeli.  Je nutné si před vyjetím na trať (nejlépe tedy v klidu doma na pohovce) nastudovat základní bezpečnostní pokyny. Tato trať má to specifikum, že na ní platí dopravní předpisy jako na německých dálnicích, tedy sice neomezená rychlost, ale přesto povinnost jejího přizpůsobení podmínkám, stavu vozidla a vlastním schopnostem. Dále pak povinnost předjíždět pouze vlevo a umožnit průjezd rychlejším vozidlům zpomalením a indikací směrovými světly. To, že jsou na trati vždy rychlejší vozidla je fakt a v případě Subaru Impreza vs. Porsche GT2 (GT3) je třeba se s tím v klidu smířit. Je také třeba si uvědomit, že ačkoli jsou na YouTube ke shlédnutí různá on-board videa v rámci turistických jízd, není takové natáčení legální, stejně tak jako měření jednotlivých časů na kolo. Ale mezi námi, kdo z účastníků si alespoň přibližně nezměří kolo, že.   Jak tedy probíhala vlastní jízda? První část okruhu je na rozhýbání. Po projetí turniketem vás spojovací koridor navede na okruh přibližně v druhé polovině cílové rovinky. Je zde omezená rychlost a kužely vyznačená zpomalovací šikana. Pak už následuje prudká akcelerace ale hned zase zpomalení a pak už jen otevřený okruh.  Hned na začátek člověka může překvapit poměrně velká hrbolatost asfaltu a také subjektivní vnímání rychlosti. V první táhlé zatáčce se běžně dosahuje rychlosti kolem 150 km/h, aby hned následně kombinace pravá/levá prověřila brzdy a stabilitu vozu. V daší pasáži, kde se řidič seznámí s famózními horizonty, se speciály prohánějí rychlostí kolem 250 km/h. Nastává seznámení s efektem horské dráhy, kdy vertikální přetížení táhne řidiče ze sedačky, aby ho do ní následovně zatlačilo velkou silou. Řidiči prý za volantem nemůže být špatně, protože sleduje silnici před sebou a nevzniká tak kinetóza. No... tak tady to neplatí a na tomto okruhu může být špatně i řidiči. Tato část tratě je nazvána Swedenkreuz, což je náramně trefné v případě, že se kolem vás prohání záplava nadupaných Porsche se švédskými SPZ. Horizont následující po tomto úseku je zrádný a je třeba ho překonat na levé straně, jinak je za ním velká šance na předčasné ukončení jízdy. Následuje ostrá pravá Aremberg, kde dostanou brzdy budíček a pochopí, že se nejede do Teska na nákup. Pak následuje kombinace zatáček, kdy ideální linie vede prostředkem. Je to jedno z mnoha míst, kde je moc fajn být na silnici sám. Bohužel, v mém zpětném zrcátku je přilepena 911 a tak jde plyn na podlahu abych nezacláněl a zároveň si držel ideální stopu. Nahoře na zlomu je pak rychlost doslova nezdravá, ale je bohužel nutno se s tím vyrovnat, neboť následuje levá zatáčka a vy potřebujete aby auto sedělo, což by brzdy dvakrát nepodpořily. Pak se již auto blíží k Adenauer Forst. Doporučuji sestřih na YouTube, ať víte o čem mluvím. Ostré brzdy-mírná levá-ostrá pravá. Báječná kombinace, takový budíček pro řidiče. Začíná to být vážné. Následuje sešup do nejnižšího bodu Breidscheid a výstup k památnému místu, kde havaroval v roce 1976 Niky Lauda. Na tomto místě se jede kolem 150 km/h a pak se trať ještě zrychlí. Ti co trať znají se řítí přes 200 km/h. Respekt k trati roste exponencionálně. Následuje všeobecně známý Karussel. Jedná se o klopenou levou zatáčku tvořenou betonovými panely, která pocitově připomíná dálnici D1. Projíždí se kolem 60 km/h, plus mínus dvacet. Jedno z mála míst (přesněji řečeno asi ze dvou), kde je lepší řídit Imprezu než třeba Gallardo.  Následuje cca 5 km tratě, kde je volant, brzda a plyn v pernamentní činnosti. Tady jde o hodně, levé a pravé zatáčky, horizonty a bezmála skoky v ryhlém sledu. Úleva přichází až s takzvaným malým Karusselem, který z vás betonovými panely doslova setřese napětí. Trať končí rovinkou, která se jede na maximum, ale bohužel je při turistických jízdách před polovinou přehrazena sjezdem k turniketům. Je li na okruhu prázdno, dá se rovinka projet opravdu naplno a dobrzdit až u sjezdu, je-li však plno, tento zážitek se nekoná. Po sjezdu jsou dvě možnosti. Pokračovat druhým kolem (jestliže auto a řidič zvládají) anebo sjet kolem parkoviště a vychladit auto průjezdem přes vesnici Nürburg nebo druhým směrem na Meuspath, kde je také nejbližší benzínka. V mém případě, zahalen dýmem od brzd, odjíždím chladit. Jak někdo někde někdy napsal, na okruhu vyhrávají brzdy, pak podvozek a pak teprve motor. A jestli má něco vítězné brzdy, pak je to Porsche.Kolem okruhu existuje několik vyhlídkových oblastí, kam je ovšem bez místní znalosti nelehké se dostat. Respektive je to lehké, když nepoužíváte navigaci, která vám neustále nutí průjezdy zákazy vjezdu. Jednoduchá varianta ale je 16 km tratě (na barevné mapě č.5), kde je kombinace klesající levé a stoupající táhlé pravé zatáčky.  Na tuto kombinaci je dobrý výhled z místa pro diváky, které je přístupné ze silnice B412 (N50°22´13´´, E7°00´24´´) a má velké parkovací možnosti. Jedná se o místo nedaleko hlavního vjezdu na okruh, kde si člověk může tak nějak "z venku" uvědomit, jak moc rychlý a horký asfalt na Nürburgringu je.Samostatnou kapitolou jsou úžasné silničky v oblasti Nürburgu a Adenau, které jsou mnohem, opakuji mnohem přívětivější pro fanoušky Subaru a dalších "rally orientovaných" vozů. Nádherná scenérie, silničky pro fajnšmekry a ideální místo na relaxaci před dalším kolem na Severní smyčce. Protože Nordschleife je opravdu jen ta jedna a velice specifická "silnice".